BYLO TO HEZKÉ, ALE BYLO TOHO DOST

No už se k tomu delší dobu schylovalo a je to tu. Včera Mirek (to byl a ještě 2 měsíce než definitivně zkončí kontrakt i bude formálně můj přímý nadřízený a kromě toho také velice dobrý kamarád) požádal o vypovězení kontraktu mezi ním a firmou kde jsem do teď pracoval a tak až naši práci zdokumentujeme a předáme, definitivně zkončíme. Tedy abych byl přesný Mirek nás (svoje tři podřízené) žádal abychom zůstali, ale mě v té firmě už bez něj nic nedrží a vlastně před posledními prázdninami (o kterých se bude makat na diplomce a učit na státnice) se docela hodí, že budu mít trochu více volno a budu se moci soustředit právě na diplomku a drcení se na státnice.

Byla to ale docela drsnĂĄ scĂŠna: my, nejniĹžsĂ­ IT dělňasovĂŠ sme byli nahnĂĄni do velkĂŠ zasedačky, naproti nĂĄm seděli 3 manaĹžeři, z nichĹž jeden byl v podstatě takĂŠ jeden z nĂĄs – tedy teď myslĂ­m Mirka. PohřebnĂ­ tváře a ujiĹĄtěnĂ­ Ĺže s nĂĄmi se dĂĄl počítĂĄ, ale Ĺže se mĂĄme vyjĂĄdřit co nejdřív kdybychom takĂŠ chtěli odejĂ­t. Při tomhle se skoro celou dobu ten nejvyĹĄĹĄĂ­ manaĹžer ze vĹĄech přítomnĂ˝ch dĂ­val celou dobu na mne. DoufĂĄm jen, Ĺže jsem neudělal nějakou chybu kdyĹž jsem se hned na mĂ­stě vyjĂĄdřil v tom smyslu, Ĺže takĂŠ odejdu, Ĺže samozřejmě poskytnu vĹĄechnu součinnost kterĂĄ bude třeba k hladkĂŠmu předĂĄnĂ­ věcĂ­ za kterĂŠ mĂĄm jĂĄ zodpovědnost.

No řeknu vĂĄm, je to dalĹĄĂ­ zkuĹĄenost, kterĂĄ samozřejmě nenĂ­ zrovna z nejpříjemnejĹĄĂ­ch, ale je to přesně ten druh zkuĹĄenosti kterou jinak zĂ­skat nemĹŻĹžete. Ostatně kdyĹž jsem zpětně přemýťlel proč sem tehdy před rokem a pĹŻl tuhle prĂĄci bral, doĹĄel jsem k tomu Ĺže to nebylo kĹŻli penězĹŻm (ne Ĺže bych se nechal mĂĄlo zaplatit – nejsem hloupej, kdyĹž uĹž někde makĂĄm a vråŞím do toho svĹŻj čas, tak za to chci mĂ­t nějakou kompenzaci), nebyla to ani touha začít si budovat nějakou kariĂŠru, kterou bych mohl po ĹĄkola pořádně rozdmĂ˝chat a vyĹĄvyhnout se na nějakou vyĹĄĹĄĂ­ manaĹžerskou pozoci (to bych prĂĄvě v tomhle momeňtě v tĂŠ firmě zĹŻstal a snaĹžil se vyuŞít situace ve svĹŻj prospěch) ale to proč sem tam tehdy na ten doslova ad-hoc pohovor přiĹĄel a proč jsem tam nakonec zĹŻstal rok a pĹŻl byla zkuĹĄenost.

Pro budoucího admina a síťaře jako jsem já jsou zkušenosti to vůbec nejdůležitější. Znát perfektně bezpečnostní zásady a fungování jednotlivých síťových protokolu a orientovat se v nasazovnání softwaru v nějakém unixovém prostředí je jedna věc, ale musí s ní jít ruku v ruce i odhad co na to řekne šéf, jak něco udělat šikovně tak aby to moc nestálo a zároveň se to co nejvíc blížilo zatraceně drahým řešením, nebo třeba jak ustát (a dokonce s pochvalou od vedení) hoax, který všem lidem ve firmě oznámí, že právě ten jejich počítač je zavirovaný.

To jsou prostě věci na které vás žádná škola na světě nepřipraví a které jsou přitom v reálné situaci sakra důležité. A patří k tomu i umění včas odejít. Upřímě řečeno si nedovedu představit jak to tam bude dál bez Mirka vypadat. Mirek je šéf, který umí někomu vynadat, umí dělat rozhodnutí podložená informacemi. To jsou pro šéfa sakra důležité vlastnosti. To že občas seřve někoho za něco co pak za 5minut udělá sám, to už je věc druhá, ale je to pořád lepší, než když by jen spiklenecky zamrkal a nechal to plavat.

Stejně je to ale zajímavé, že zatím sem s penězi vždy nějak vyšel i když teď zrovna mám na účtě jen asi 300 a v peněžence něco málo přes 100Kč, vypadá to že začátkem příštího týdne dorazí 4 místná sumička za minulý měsíc a zase na chvíli budu mít z čeho si kupovat svačiny. Jen budu muset omezit nakupování různých elektronických blbůstek a hlavně toho nového zauruse si koupím až tak za rok, až budu chodit do regulerní full time práce.