TEORIE POLE JE ZA MNOU

Zkoušku z teorie pole jsem nakonec udělal. Ufff. Pěkně se mi ulevilo. Tím mám všechny povinné zkoušky ze základní etapy studia na fel hotové a zbývá mi do konce příštího týdne konečně napsat semestrálku z predmětu Tex, abych zněj mohl získat zápočet.

No ale ta zkouĹĄka byla docela drsnĂĄ. Tak předně na začátku pan profesor Ĺ kvor zdĹŻraznil, Ĺže kdyĹž někdo odstoupĂ­ od zkouĹĄky jeĹĄtě během pĂ­semky, tak mu napĂ­ĹĄe omluveno, protoĹže kvituje to, Ĺže se ta pĂ­semka nebude opravovat a Ĺže tak uĹĄetří dotyčnĂ˝ čas svĂ˝m kolegĹŻm. Pak kdyĹž jsme dostali příklady (tentokrĂĄt to bylo tak, Ĺže pĂ­semky byly očíslovĂĄny a my jsme si z krabice u vstupu losovali čísla pĂ­semek – pravda byly jen 2 varianty, ale vymĂ­til tak to, Ĺže kamarĂĄdi sedĂ­cĂ­ zĂĄměrně zasebou křížem od sebe opisovali). No a během pĂ­semky to asi tak 2/3 studentĹŻ skutečně vzdali. JĂĄ jsem se pokouĹĄel 2 věci opsat od člověka sedĂ­cĂ­ho křížem pode mnou, ale bohuĹžel tak dobrĂŠ oči jsem neměl a ty vzorečky jsem obĹĄlehl ĹĄpatně.

Každopádně pak nastalo dooouhatááánské čekání na výsledky. Písemka končila v 10 hodin a zkoušet začal ve 13 hodin. Na jeho obranu musím říci, že to bylo proto aby se stihly opravit alespoň některé písemky. Při odchodu z posluchárny jsme se zapisovali do pořadníku a zhruba podle něj pak zkoušel. Já jsem byl buď 30cátej a nebo 15ctej. Vážně si nejsem jistej jestli jsem na to číslo nekoukal do jiného sloupečku.

Každopádně na řadu jsem přišel okolo 15:30 a do té doby vyhodil jen asi 3 lidi a ostatní až na asi 2 vyjímky s dvojkou měli za 3. Když jsem byl konečně povolán zjistil jsem že mám z příkladů 14 bodů což bylo moc dobře, protože v teorii jsem si vážně věřil (ta byla za 10b) a součet 22 a výš už stačil na trojku. Nutno podotknout, že za ty příklady jsem dostal opravdu víc než jsem čekal. Nicméně se to vykompenzovalo na teorii, kdy zapomenuté jedno mínus mne stálo 1 bod a pak 2 další chyby ještě po půl bod a bod. No v součtu mi vyšlo 21,5 bodu. Sakra. Byl jsem tak vyklepanej a po dlouhém úmorném čekání tak unavenej, že sem věděl, že jestli mi dá příklad tak ho nespočítám a budu si ještě hoodně dlouho vyčítat jedno blbý mínus.

NaĹĄtěstĂ­ se nade mnou smilovala ruka profesorova a dal mi poměrně lehounkou otĂĄzečku z teorie. BohuĹžel jsem se v nĂ­ poněkud spletl a i kdyĹž mě na to upozornil sice jsem měl na jazyku sprĂĄvnou odpověď, ale neovĂĄĹžil jsem se jĂ­ vyslovit, protoĹže na tom moĹžnĂĄ zĂĄviselo moje dalĹĄĂ­ bytĂ­ a nebytĂ­ na vysokĂŠ ĹĄkole (nevĂ­m jak by dopadlo, kdybych z tĂŠ zkouĹĄky vyletěl – zapsat se uĹž nebylo kam a opakovat to celĂŠ znovu…). Tak mě tedy posadil s papĂ­rem a přidal k tomu jeĹĄtě jednu souvisejĂ­cĂ­ otĂĄzku. S tou prvnĂ­ jsem dostal po pĂĄr minutĂĄch tolik jistoty, Ĺže jsem ji tĂĄm napsal, ale u tĂŠ druhĂŠ jsem nevěděl kde začít. NaĹĄtěstĂ­ se to vyvozovalo z vzorečku kterĂ˝ jsem v pĂ­semce sice neměl, ale za tu dobu neĹž začala zkouĹĄka jsem to natolik naučil, ale nevěděl jsem jak dĂĄl. No trĂĄpil jsem se s tĂ­m asi pĹŻl hodiny a pak mne najednou osvĂ­tilo a ja jsem tam to jedno pĂ­smenko dosadil kam patřilo. No a tak jsem dostal za 3. HurĂĄ.