ONDŘEJŎV ROUTER NA RONJU

V sobotu odpoledne jsem nejdříve dopoledne a potom večer čekal aĹž mi Ondra Tesař (jen pro připomenutĂ­ – to je ten človíček, co postavil ronja spoj mezi svym panelĂĄkem a FoTomem) přinese svĹŻj router na oĹživenĂ­. Asi před dvěma tĂ˝dny dal svĹŻj maličkĂ˝ disčík někomu z druhĂŠ části Prahy (asi takĂŠ nějakĂ˝ ronjista) aby mu na to nainstaloval nějakĂŠho linuxe, kterĂ˝ bude moci běžet někde v hornĂ­ch patrech jeho panelĂĄku a bude přímo na tu ronju napojenĂ˝.

ProblĂŠm byl, Ĺže kdyĹž mu ten disk konečně ten člověk přinesl a Ondra se z něj pokusil nabootovat, tak hned po hlĂĄĹĄce LILO …. se ten počítač pokaĹždĂŠ vyrestartoval (tak mi to připomělo, jak včera jednomu znĂĄmĂŠmu nabootovaly wokna po kaĹždĂŠm restartu přímo do bluescrĂŠĂŠnu aĹĽ dal jakĂ˝ chtěl nouzovĂ˝ reĹžim – rekl jsem mu, Ĺže nemohu slouĹžit, Ĺže poslednĂ­ M$ OS kterĂ˝ jsem poznal dĹŻvěrně byly Win98 a nakonec to ten dotyčnĂ˝ spravil tĂ­m, Ĺže nabootoval z instalačnĂ­ho CD a hned po prvnĂ­ volbě Instalovat/Skončit tu instalačku betaverze opustil a světe div se – ty wokna najednou vesele a s radostĂ­ nabootovaly. I takovĂŠ věci se bohuĹžel dějĂ­). NicmĂŠně ta ondřejova instalace byl mĹŻj oblĂ­benĂ˝ Debian a samozřejmě sem se mu hned nabĂ­dl, Ĺže se na to rĂĄd kouknu.

Jen jeĹĄtě takovĂĄ poznĂĄmka: v sobotu bylo oravdu nĂĄdherně a tak jsem s mojĂ­ milou vyrazily odpoledne na brusle (skoro rok jsem na nich nestĂĄl – minulĂ˝ semestr a letnĂ­ prĂĄzniny nějak nebyl moc čas). Hned zezačátku nĂĄs překvapilo, Ĺže na naĹĄĂ­ oblĂ­benĂŠ startovnĂ­ zastĂĄvce NĂĄdraŞí Modřany ta cyklotrasa nekončí, ale Ĺže pokračuje dĂĄl směrem k Zbraslavy krĂĄsnĂ˝m zbrusu novĂ˝m chodnĂ­kem. No jezdili jsme tam asi hodinu a bylo to moc supr a dokonce jsme to po tom roce ani moc nezapoměli – ani jednou jsme neopotřebili chrĂĄniče 😉

Večer to ale Ondra do těch devíti nějak nestihl domů a pak už jsem byl zaneprázdněne ehm řekněme jinými neodkladnými povinnostmi, takže ten svůj počítač přinesl až v neděli dopoledne. Byla to vlastně jen holá deska pentia na nějaké pomalejší frekvenci se třemi síťovkami (dvě ISA a jedna PCI) a grafická karta. Ještě jsem k tomu dostal zdroj (ale na kabel ke zdroji jsme nějak zapoměli, takže jsem musel vždy vzít jeden od monitoru, který jsem zrovna nepoužíval).

Ještě Ondra říkal, že zkoušel přidat RAM (původně to prý byla 486tka s 12MB a teď tam bylo 32MB), takže ten reboot kůli paměti nebyl. Když jsem to viděl (poslední hláška která se objevila před rebootem bylo ještě Uncompressing linux) tak jsem usoudil, že člověk co to instaloval asi netušil že to poběží v tak slabém stroji a asi zkompiloval do jádra optimalizaci pro nějakou instrukční sadu něčeho lepšího (hned na začátku bootu se totiž pokud si dobře pamatuji pracuje přímo s inicializací procesoru). No a skutečně. Když jsem ten 270MB disk strčil do mého počítače, tak ten linux nabootoval.

Jenže problém: neznal jsem heslo roota a neznal ho bohužel ani Ondřej. No tak jsem si řekl, že je načase se vloupat do počítače pomocí mě už teoreticky dobře známého jednouživatelského režimu, kde by to bez hesla mělo rovnou nabídnout konzolu roota. Jenže teorie je hezká věc, ale když jsem skutečně podržel při bootu CTRL abych od lila dostal výzvu a zadal

:linux S

tak to na mě stejně vybaflo hlášku, že mám buď zadat heslo roota a nebo pokračovat v normálním bootu. Tudy tedy cesta nevede.

Nedalo mi to ale a odpoledne jsem vygooglil postup jak na zapomenuté heslo roota na debianu. V podstatě jde o to, že se místo init podstrčí jádru ke spištění bash a pak se ručně přemountuje disk i pro zápis, změní se heslo a změny se nesmí zapomenou před rebootem zapsat na disk (ono totiž když omylem uděláte logout tak jádro tvrdě spadne s tím, že nemá init.

Dále jsem rebootnul zpátky svůj HDD (teď to popisuju vážně jednoduše, ale pod podobnými konstatováními si prosím představte umornou práci s kšandami a konektory na které skoro nebylo vidět a podobně) a dal jsem zkompilovat jádro. Pro jistotu jsem zkompiloval drivery pro všechny 3com síťovky (o jedné z těch třech síťovek jsem věděl jen, že je prostě nějaká 3comka) a přihodil jsem ještě ne2k-pci a nějaké ty realtecky, kteroužto mám v jednu v počítači i já. Pak následovala kompilace toho 2.4.25 jádra (na 2.6 řadu jsem si netrouf, kuli tomu že to předchozí jádro bylo taky 2.4 a ty novější potřebují ke svému spokojenému běhu přeci jen nějaký ten podpůrný software) jsem použil následující osvědčený příkaz:

# make dep && make clean && make bzImage && make modules && make modules_install

Tahle posloupnost zajistí, že když dojde při nějakém příkazu k chybě tak ty ostatní se už dělat nebudou. Pokud to ještě dáte do kulatých závorek s & a vystup si přesměrujete do souboru tak se můžete i v klidu odhlásit.

Zajímavé ale bylo, že když jsem se pokusil ten jeho disk když jsem měl najetou můj desktop, tak to ukázalo jen prázdnou partišnu. Dokonce i když jsem nabootil z záchraného vizitkaCD LNX-BBC.

Do archyvu jsem zkopĂ­roval vĹĄechny /lib/module/2.4.25 a pak /usr/src/linux/include. Samozřejmě nezapomenout na System.map a bzImage 😉

Pak jsem ale zjistil moc hezkou věc – ono totiĹž kdyĹž se inicializovalo jĂĄdro (tedy opět po lilo) tak najednou na obrazovku se nic dal uĹž nevypisovalo. Nerestartlo se to sice, ale jak říkĂĄm na obrazovce nic nebylo. NapodruhĂŠ jsem si ale vĹĄiml, Ĺže disk hrabe a po chvĂ­li jsem zkusil CTRL-ALD-DEL a skutečně po chvĂ­li se počítač rebootnul. TĂ­m se potvrdilo moje podezřenĂ­ Ĺže jsem totiĹž do jĂĄdra zapoměl zakompilovat podporu pro textovou konzolu v doměnĂ­ Ĺže se jednĂĄ o SVGA rozšířenĂ­ 😉

Překompiloval jsem znovu kernel a nakonec to naběhlo i na tom jeho počítači.